и́мя

Podstatné jméno, rod střední и́мени; имена́, имён, имена́м

1. jméno, pojmenování koho člověka, zvířete ap.
   со́бственное и́мя → vlastní jméno
   сетево́е и́мя → přezdívka, nickname
2. jméno, příjmení, rodové jméno
3. jméno, pověst
   hovor. reputace firmy ap.
4. popularita, jméno, proslulost
5. osobnost, významný člověk
6. název, pojmenování předmětu, jevu ap.
7. ling. jméno ohebný slovní druh
   и́мя существи́тельное → podstatné jméno, substantivum
   и́мя прилага́тельное → přídavné jméno, adjektivum
   и́мя числи́тельное → číslovka
8. и́мени кого/чего form. zasvěcený komu/čemu, na počest, na památku koho/čeho

Podstatné jméno, rod střední и́мени; имена́, имён, имена́м

1. во и́мя кого/чего ve jménu koho/čeho
2. на и́мя кого/чего na jméno koho/čeho, adresovaný, určený komu/čemu
3. на и́мя кого/чего na koho/co
4. от и́мени jménem, z pověření, na příkaz koho/čeho

Odvozená slova

именной

Vyskytuje se v

веще́ственный: веще́ственные имена́ существи́тельные → látková podstatná jména

конкре́тный: конкре́тные имена́ существи́тельные → konkrétní podstatná jména, konkréta

нарица́тельный: и́мя нарица́тельное → obecné jméno, apelativum

отвлечённый: отвлечённые имена́ существи́тельные → podstatná jména abstraktní

от: от и́мени кого → jménem koho

упомяну́ть: упомяну́ть чьё и́мя → jmenovitě zmínit koho

усло́вный: усло́вное и́мя → pseudonym, přezdívka

во: во и́мя → ve jménu

назва́ть: назва́ть ве́щи свои́ми имена́ми → nazvat věci pravými jmény

свой: называ́ть ве́щи свои́ми имена́ми → nazývat věci pravými jmény