imperative [ɪmˈperətɪv]

Přídavné jméno

1. form. nezbytně nutný, zcela nezbytný
2. rozkazovačný
3. ling. rozkazovací

Podstatné jméno

1. form. naléhavý požadavek, rozkaz, příkaz morální ap.
   form. kniž. imperativ
2. the imperative ling. rozkazovací způsob, imperativ

Synonyma

bossy, commanding, critical, crucial, domineering, essential, imperial, important, masterful, necessary, powerful, pressing, urgent

Vyskytuje se v

věta: ling. oznamovací/tázací/rozkazovací/zvolací věta → declarative/interrogative/imperative/exclamatory sentence

způsob: rozkazovací/podmiňovací/oznamovací způsob → the imperative/conditional/indicative (mood)

rozkazovací: v rozkazovacím způsobu → in the imperative (mood)

mood: imperative mood → rozkazovací způsob