history [ˈhɪstərɪ or ˈhɪstrɪ]

Podstatné jméno -ie-

1. dějiny, historie
2. dějepis
3. of sth příběh, vypravování, historka o čem
4. have a history of sth → mít minulost spojenou s čím, v minulosti často dělat co
5. minulost osoby ap.

Podstatné jméno -ie-

1. make history zapsat se do dějin, psát dějiny velkým činem
2. go down in history vejít do dějin zůstat v povědomí lidí

Synonyma

account, chronicle, narrative, record, relation, story

Antonyma

fiction, invention, legend, myth

Předpony

prehistory

Odvozená slova

historian, historic, historical

Slovní spojení

ancient history, case history, life history, natural history

Vyskytuje se v

modern: modern history → moderní dějiny

teacher: history teacher → učitel dějepisu, dějepisář

rightful: his rightful place in history → místo v dějinách, které mu právem náleží

dějepis: hodina dějepisu → history lesson

přírodovědný: přírodovědné muzeum → museum of natural history

středověk: dějiny středověku → medieval history

vlastivědný: vlastivědné muzeum → museum of national history (and science)

opakovat se: Dějiny se opakují. → History repeats itself.

učitel: učitel dějepisu → history teacher

historie: vstoupit/zapsat se do historie → go down in history

propadliště: přen. zmizet v propadlišti dějin → be erased from history, upadnout v zapomnění sink into oblivion

vejít: přen. vejít do dějin jako kdo/co → go down in history as sb/sth