коне́ц

Podstatné jméno, rod mužský -нца́

1. konec, zakončení období, knihy, silnice, věci ap.
2. hovor. vzdálenost, úsek cesty
3. loď. přístavní lano
4. konec, smrt, zánik
5. hovor. konec, neúspěch, krach

Podstatné jméno, rod mužský -нца́

1. в конце́ концо́в nakonec, konečně, na závěr
2. во все концы́ hovor. do všech konců / směrů / koutů státu ap.
3. из конца́ в коне́ц od začátku do konce
4. своди́ть концы́ с конца́ми žít od výplaty k výplatě
   своди́ть концы́ с конца́ми hovor. žít z ruky do huby
5. на худо́й коне́ц hovor. v horším případě, při nejhorším
6. под коне́ц nakonec, v závěru

Odvozená slova

конечный, концевой

Vyskytuje se v

неизбе́жный: неизбе́жный коне́ц → neodvratný konec

положи́ть: положи́ть коне́ц чему → ukončit, skončit co, skoncovat s čím

све́чка: жечь све́чку с обо́их концо́в → pálit svíčku z obou konců, užívat si života na plný plyn, žít rychle

худо́й: на худо́й коне́ц → přinejhorším