Hlavní obsah

край

Podstatné jméno, rod mužský-я/-ю, 6 кра́е/краю́; края́, краёв

  1. (o)krajче́рез крайpřesmíruхвати́ть че́рез крайpřestřelit, přehnat coхлебну́ть че́рез крайpřebrat, opít se
  2. kraj, krajina, země
  3. kraj územněsprávní jednotka

Vyskytuje se v

хвати́ть: přehnat to, přestřelitхвати́ть че́рез край

про́пасть: na pokraji smrti на краю́ про́пасти

са́мый: úplně na kraji, na samém krajiна са́мом краю́

чужо́й: cizinaчужи́е края́

ги́бель: na pokraji smrtiна краю́ ги́бели

ха́та: Já nic, já muzikant., Mě se to netýká.Моя́ ха́та с краю́.

kraj: rodný krajродно́й край

přehnat: silně přehnat co(пере)хвати́ть че́рез край, hovor. перегну́ть па́лку в чём

přestřelit: hodně přestřelitперехвати́ть че́рез край

zkáza: na pokraji zkázyна краю́ ги́бели

končina: v našich končináchв на́ших края́х, в на́шей ме́стности

odhrabat: odhrabat sníh ke kraji chodníkuотгрести́ снег на край тротуа́ра

přelít: přelít přes okrajперели́ть че́рез край

půda: rodná půdaродно́й край

koutek: zahlédnout co koutkem okaуви́деть что кра́ем гла́за

pokraj: na pokraji smrtiна волосо́к от сме́рти, на краю́ ги́бели

propast: stát nad propastíстоя́ть на краю́ про́пасти

край: přesmíruче́рез край