tongue [tʌŋ]

Podstatné jméno

1. anat. jazyk orgán
   stick one's tongue out at sb → vypláznout jazyk na koho
2. přen. jazyk, mluva, slovník co někdo říká

Podstatné jméno

1. tongue-in-cheek lehce ironický, zlehčující poznámka ap.
2. hold one's tongue mlčet, být zticha, držet jazyk za zuby

Slovní spojení

mother tongue, sharp tongue, tongue lashing, tongue-tied, tongue-twister

Vyskytuje se v

bite: bite one's lip/tongue → držet jazyk za zuby nechat si to pro sebe

wag: tongues are wagging → jdou řeči

confusion: confusion of tongues → zmatení jazyků

loll: (with) his tongue lolling out → s jazykem vyplazeným/na vestě

put out: put out one's tongue → vypláznout jazyk hlavně jako úšklebek

slip: slip of the tongue → přeřeknutí (se), přebrept