Hlavní obsah

Irrtum

Der, podstatné jméno~s, -ü-er

Der, podstatné jméno~s, -ü-er

  1. im Irrtum sein über j-n/etw. mýlit se v kom/čem, být na omylu

Vyskytuje se v

erliegen: Sie ist einem Irrtum/einer Täuschung erlegen.Podlehla omylu/klamu; Nechala se zmýlit/oklamat.

pokus: metoda pokusu a omyludie Versuch-und-Irrtum-Methode

politováníhodný: politováníhodný omylein bedauerlicher Irrtum

vyléčit se: Už jsem se z toho omylu vyléčil.Nun bin ich von dem Irrtum geheilt.

vyloučit: Omyl je vyloučen.Ein Irrtum ist ausgeschlossen.

zjevný: zjevný omylein offensichtlicher Irrtum