конь

Podstatné jméno, rod mužský -я́; ко́ни, коне́й

1. kůň hřebec
2. kůň šachová figurka
   ход конём → tah koněm, přen. smělé/rozhodné řešení
3. kůň tělocvičné nářadí

Odvozená slova

коник, конный, конский, коняшка, конёвый, конёк

Vyskytuje se v

дарёный: Дарёному коню́ в зу́бы не смо́трят. → Darovanému koni na zuby nehleď.

споткну́ться: Конь о четырёх нога́х, да и тот спотыка́ется. → Kůň má čtyři nohy a přece klopýtne. Každý má právo na omyl.