глухо́й

Přídavné jméno -а́я, -о́е; глу́х, глуха́, глу́хо, глу́хи/ глухи́; глуше

1. hluchý, neslyšící
2. přen. neznělý, zastřený, přidušený hlas ap.
3. přen., kniž. matný, nezřetelný, tlumený
4. přen. slepý, fixní
   глухо́е окно́ → neotvíratelné/fixní okno
5. přen. pustý, (lidu)prázdný ulice ap.

Přídavné jméno -а́я, -о́е; глу́х, глуха́, глу́хо, глу́хи/ глухи́; глуше

1. глухо́й согла́сный звук ling. neznělá souhláska

Odvozená slova

глухость

Vyskytuje se v

крапи́ва: глуха́я крапи́ва → hluchavka

согла́сный: глухи́е/зво́нкие согла́сные → neznělé/znělé souhlásky

что: Глухо́й, что пень. → Hluchý jak poleno.

пень: глухо́й как пень → hluchý jak poleno

те́терев: глухо́й те́терев → hluchý jako tetřev

тете́ря: глуха́я тете́ря → tetřev hlušec hluchý člověk