Podstatné jméno, rod mužský
- (příkaz, nařízení) der Befehl, die Weisungdostat rozkaz k čemueinen Befehl zu etw. bekommen
- hovor.(rozkazovací tvar) der Imperativ
Synonyma
Vyskytuje se v
pochod: rozkaz k pochoduder Marschbefehl
nesmyslný: nesmyslné rozkazyunsinnige Befehle
vzpírat se: Vší silou se vzpíral rozkazu.Er stemmte sich mit aller Kraft gegen den Befehl.
přání: Tvé přání je mi rozkazem.Dein Wunsch ist mir Befehl.
Befehl: j-m einen Befehl geben/erteilendát komu rozkaz
Befehl: den Befehl verweigernodmítnout (splnit) rozkaz
unterordnen: sich den Befehlen unterordnenpodřizovat se rozkazům