ру́чка

Podstatné jméno, rod ženský -и

1. ucho hrnce ap., rukojeť, držátko
2. kli(č)ka okenní ap.
3. (loketní) opěr(k)a křesla ap.
4. propiska, pero, násadka (pera)

Podstatné jméno, rod ženský -и

• ruč(ič)ka

Vyskytuje se v

ша́риковый: ша́риковая ру́чка → propiska, kuličkové pero

а: Пиши́ ру́чкой, а не карандашо́м. → Piš perem, ne tužkou.

pást: pást koníčky o malých dětech ležících na bříšku → приподнима́ться на ру́чках

plnicí: plnicí pero → автору́чка, самопи́ска, (перьева́я) ру́чка

korekční: korekční pero → ру́чка-корре́ктор

startovací: motor. startovací klika → заводна́я ру́чка

ucho: ucho kabelky → ру́чка су́мки

vodit: vodit koho za ručičku → води́ть кого за ру́чку