суди́ть

Nedokonavé sloveso сужу́, су́дишь; судя́щий/су́дящий; су́женный; судя́

1. о ком/чём posuzovat, hodnotit koho/co
   суди́ть о ком по вне́шности → hodnotit koho podle zevnějšku
2. кого soudit koho, konat soud nad kým
3. kritizovat, odsuzovat, soudit koho za co

Dokonavé sloveso a nedokonavé sloveso сужу́, су́дишь, су́дит; суждённый; -ён, -ена́

• přisoudit / přisuzovat, určit / určovat, soudit

Předpony

отсудить, посудить, рассудить

Vyskytuje se v

příslušet: Nepřísluší nám soudit... → Нам не сле́дует суди́ть...

ukvapeně: ukvapeně kritizovat/soudit → суди́ть сгоряча́

zevnějšek: soudit koho podle zevnějšku → суди́ть о ком по вне́шности

суди́ть: суди́ть о ком по вне́шности → hodnotit koho podle zevnějšku