moć [moɕ]

moći: moći (uraditi/savladati)zvládnout udělat, dokázat co udělat ap.

dočekati: ne moći dočekati štonemoci se (už) dočkat čeho

podnijeti: ne moći podnijeti koga/štonemoci vystát koho/co nesnášet

pohvaliti se: moći se pohvaliti čimemoct se pochlubit čím

primiti: moći primiti štopojmout co budova, lidi ap.

priuštiti: moći si priuštiti štomoci si dovolit co finančně ap.

proći: moći proćiujít být obstojný

sporazumjeti se: moći se sporazumjeti kakodomluvit se jak cizí řečí ap.

uspoređivati se: moći se uspoređivati s kime/čimemoct se rovnat komu/čemu být srovnatelný

zasititi se: ne moći se zasititi čeganemoci se nabažit čeho