відійти́ [vˈiɟijt`y]

Док.

1. odejít
2. ustoupit poodstoupit
3. vzdálit se od čeho dostat se dál, vzdálit se odkud odejít, z města ap.
4. odbočit od čeho od tématu
5. odjet vlak ap.
6. odběhnout (si) kam něco zařídit ap.

Vyskytuje se v

ви́бачити: Ви́бачте, я відійду́ на хвили́нку. → Omluvte mě na chvilku.

odběhnout: odběhnout (si) kam něco zařídit ap. → відійти́, відбі́гти

omluvit: Omluvte mě na chvilku. → Ви́бачте, я відійду́ на хвили́нку.