царь

Podstatné jméno, rod mužský -я́

1. car
2. přen. vládce, pán osudu ap.
3. přen. král, vládce zvířat

Podstatné jméno, rod mužský -я́

1. при царе́ Горо́хе hovor., žert. velmi dávno

Odvozená slova

царица, царский

Vyskytuje se v

о́лух: о́лух царя́ небе́сного → blbec na entou

покуше́ние: покуше́ние на царя́ → atentát na cara

král: král zvířat → царь звере́й

atentát: atentát na cara → покуше́ние на царя́

král: Mezi slepými jednooký králem. → В слепо́м ца́рстве криво́й царь.