Hlavní obsah

край

Podstatné jméno, rod mužský-я/-ю, 6 кра́е/краю́; края́, краёв

  1. (o)krajче́рез крайpřesmíruхвати́ть че́рез крайpřestřelit, přehnat coхлебну́ть че́рез крайpřebrat, opít se
  2. kraj, krajina, země
  3. kraj územněsprávní jednotka

Vyskytuje se v

хвати́ть: хвати́ть че́рез крайpřehnat to, přestřelit

про́пасть: на краю́ про́пастиna pokraji smrti

са́мый: на са́мом краю́úplně na kraji, na samém kraji

чужо́й: чужи́е края́cizina

ги́бель: на краю́ ги́белиna pokraji smrti

ха́та: Моя́ ха́та с краю́.Já nic, já muzikant., Mě se to netýká.

kraj: родно́й крайrodný kraj

přehnat: (пере)хвати́ть че́рез край, hovor. перегну́ть па́лку в чёмsilně přehnat co

přestřelit: перехвати́ть че́рез крайhodně přestřelit

zkáza: на краю́ ги́белиna pokraji zkázy

končina: в на́ших края́х, в на́шей ме́стностиv našich končinách

odhrabat: отгрести́ снег на край тротуа́раodhrabat sníh ke kraji chodníku

přelít: перели́ть че́рез крайpřelít přes okraj

půda: родно́й крайrodná půda

koutek: уви́деть что кра́ем гла́заzahlédnout co koutkem oka

pokraj: на волосо́к от сме́рти, на краю́ ги́белиna pokraji smrti

propast: стоя́ть на краю́ про́пастиstát nad propastí

край: че́рез крайpřesmíru